Respekt k tradici a kulturním zvyklostem Myslivost není jen o lovu, ale i o bohatých kulturních tradicích. Myslivecké tradice a zvyky jsou neoddělitelnou součástí české myslivosti a přispívají k udržení etických standardů, vzájemné úctě mezi myslivci i zvěří a k posilování komunitních vazeb. Tyto tradice pomáhají udržovat respekt k přírodě, zvěři i ke kulturním hodnotám, které se s myslivostí pojí.:

• Poslední leč – závěrečný rituál po lovu, kde se vzdává pocta ulovené zvěři. Zvěř je položena na čerstvé větve, nejčastěji na smrkové nebo borové, což symbolizuje návrat zvěře do přírody. Myslivci vzdávají zvěři poslední hold tím, že si sundají klobouky a v tichu stojí kolem ní.
• Pasování na lovce – tradiční obřad, kterým se nový myslivec přijímá do myslivecké komunity. Tento akt symbolizuje přijetí do společenství a vyjadřuje odpovědnost a závazek nového člena k dodržování myslivecké etiky a zákonů. Nový lovec poklekne před honmistrem, který ho pasuje loveckým tesákem (symbolickým mečem), obvykle přes rameno. Při pasování je lovec často zasvěcen tradičními slovy, která ho vyzývají k ochraně přírody a zodpovědnému přístupu k lovu.
• Lovu zdar! – tradiční pozdrav mezi myslivci.
• Svatý Hubert – patron myslivců – Svatý Hubert je považován za patrona myslivců, lovců a ochránců zvěře. V mnoha mysliveckých spolcích se každoročně slaví Hubertská mše, která se koná 3. listopadu, na den svátku sv. Huberta. Tento den je oslavou myslivosti a zároveň připomínkou etických hodnot spojených s lovem a ochranou přírody.
• “Střílet na komoru” – znamená přesný, etický výstřel, který má za cíl ulovit zvěř co nejrychleji a bez zbytečného utrpení.